
Jeden den na Expu v Ósace. Je to dost, abyste zažili cestu kolem světa? Od futuristických vizí po mistrovství tradičních řemesel, všechno na jednom místě.
Brány světové výstavy EXPO 2025 v Ósace se právě uzavřely. A já měla to štěstí být u toho, užila jsem si naplno alespoň na jeden den. Cestování do Japonska samo o sobě představuje dobrodružství, které rozšiřuje obzory a láká k objevování nových souvislostí mezi tradicí a moderní technologií. Když se k tomu přidá návštěva světové výstavy Expo 2025 v Ósace, promění se cesta v jedinečný zážitek – směsici inovací, kultury a vizí budoucnosti. Na výstavišti se představily stovky pavilonů z celého světa, od ikonické české dřevostavby po monumentálního robota Gundama v životní velikosti – symbol technické preciznosti a fantazie, kterou Japonsko ztělesňuje.
Výstava se odehrávala na umělém ostrově Yumeshima – a to doslova znamená „ostrov snů“. Japonci ho vytvořili rekultivací skládky odpadů, aby rozšířili území Ósaky směrem do zátoky. Všechno tu klape, vlaky do nově vytvořené stanice metra na ostrově přijíždějí na minutu přesně. Je to zvláštní kombinace disciplíny a lehkosti, něco, co Japonci umí jako nikdo jiný. A co bude s ostrovem po výstavě? Yumeshima má před sebou další život. Konkrétní plány ale nejsou známy, šušká se něco o kasinu a zábavním resortu. Uvidíme.

Jedním z nejsilnějších zážitků z EXPO 2025 pro mě byl Grand Ring, ikonická stavba výstavy, kterou navrhl renomovaný japonský architekt Sou Fujimoto. Tento monumentální dřevěný kruh o obvodu dva kilometry obklopuje desítky národních pavilonů a slouží jako hlavní promenáda pro návštěvníky. Grand Ring se zapsal i do Guinnessovy knihy rekordů jako největší dřevěná architektonická stavba na světě. Na jeho konstrukci padlo zhruba 27 tisíc kubíků dřeva, především japonský cypřiš a cedr. Stavba kombinuje moderní technologie s tradičními japonskými tesařskými spoji „nuki“, které Japonci po staletí používají při stavbě svatyní a chrámů.
Grand Ring fungoval jako jako hlavní trasa areálem EXPO, chránil návštěvníky před sluncem i deštěm a zval k odpočinku pod stínem dřevěných trámů. Po obvodu vede vyvýšená procházka Skywalk, odkud se otevírají výhledy na moře, pavilony i celé panorama Ósaky. Příchod na terasu, ze které bylo vidět na celé EXPO a široké okolí jako na dlani, byl monumentální.

Díky VIP vstupence jsem se ten den dostala do osmi pavilonů. Byl to poměrně slušný sportovní výkon. Běžní návštěvníci prý běžně čekali na jednu návštěvu i několik hodin. Obzvlášť japonští návštěvníci jsou velmi pokorní, trpělivě stojí nebo sedí na přinesených skládacích židličkách, před sluncem se chrání malými osobními slunečníky. Dojmů je tolik, že je těžké vybrat to nejlepší. Z pavilonů, které jsem měla možnost projít, vybírám tyto tři nejzajímavější..

Francouzský pavilon patřil mezi ty, které si člověk zapamatuje. Už z dálky působil elegantně, trochu snově, jako by kombinoval francouzskou romantiku s moderním minimalismem. Stavba stojí na opakovaně použitelné ocelové konstrukci, která má po skončení EXPA pokračovat dál, stejně jako myšlenka udržitelnosti, na níž je celý koncept postavený.
Interiér i exteriér navrhlo italské studio Carlo Ratti Associati, které pavilon vybavilo obrovským měděným schodištěm. To se stalo jeho srdcem i symbolem. Architekti se inspirovali divadelní architekturou, schodiště odkazuje na velká divadelní foyery, ale tady je přetvořeno do otevřené, sochařské podoby, která vybízí k setkávání i zastavení.
Za ním se skrývá tajná zahrada, kterou vytvořila francouzská firma Coldefy. Uprostřed zeleně tu roste tisíc let starý olivovník, přivezený přímo z Francie jako živý symbol tradice, odolnosti a péče o krajinu.


Pavilon Spojených arabských emirátů mě úplně vtáhl. Už při vstupu bylo jasné, že tady nejde jen o efekty, ale o příběh – o spojení tradice a pokroku. Hlavní roli tu hraje datlová palma, ikonický symbol arabského světa i samotné výdrže v nehostinných podmínkách.
Palma se tu objevuje všude – ve tvaru sloupů, v nábytku, dokonce i v tkané podlaze, vyrobené z recyklovaných vláken datlových palem. Pavilon tak působí přirozeně a teple, i když pracuje s moderními technologiemi a interaktivními instalacemi.
Celý prostor je pojatý jako multisenzorická scénografie – zvuky, vůně i světlo se proměňují podle zón, kterými návštěvník prochází. Vrstvené vzory a projekce vyprávějí příběh Spojených arabských emirátů – od kořenů a tradice až k vizím budoucnosti.

Pavilon Saúdské Arábie na mě zapůsobil svou monumentálností a téměř bohorovným klidem. Navrhla ho slavná kancelář Foster + Partners, uvnitř se návštěvníci vydávají na cestu napříč saúdskoarabskými městy a krajinou – prostor se otevírá do různých úrovní a světelných instalací, které vyprávějí příběh království mezi tradicí a budoucností. Celý koncept je založený na propojení člověka s neobjevenými zázraky země, od pouštních oáz až po moderní metropole.
Pavilon je také ukázkou udržitelné architektury. Foster + Partners ho navrhli tak, aby měl nulové provozní emise uhlíku a dosáhl nejvyšší úrovně japonského certifikátu CASBEE S. Saúdská Arábie se tak představila nejen jako země ropy a pouští, ale i jako nový hráč v oblasti zelených inovací a inkluzivního designu.

Český pavilon letos zazářil. A to doslova i přeneseně. Autorem návrhu jsou Apropos Architects, kteří spojili tradici českého sklářství s moderní architekturou. Základní konstrukce je ze dřeva, fasádu zdobí umělecké sklo, které se pod světlem proměňuje a vytváří dojem pohybu. Výsledek působí jako moderní chrám plný světla.
Český pavilon získal stříbrnou cenu za architekturu mezi malými a středně velkými pavilony a stříbro si odnesl i jeho maskot René, který si získal srdce Japonců i návštěvníků online. A aby toho nebylo málo – People’s Choice Award za nejoblíbenější pavilon EXPO putovala také do Česka.

Přes 1,15 milionu návštěvníků prošlo českým pavilonem, který nabízel nejen vizuální podívanou, ale i autentický zážitek – od interaktivních expozic přes hudební a taneční vystoupení až po českou gastronomii. V restauraci se čepovalo plzeňské pivo, podávaly se české speciality v moderním pojetí. Mezi hosty se objevila i japonská princezna, dokonce přímo v den mé návštěvy na EXPO, takže jsem měla možnost na chvíli být v Českém Pavilonu v době její přítomnosti.
Český pavilon letos ukázal, že i malá země může zazářit. Tolik ocenění, uznání i pozitivních reakcí jistě není náhoda. Je to výsledek kreativity, poctivé práce a odvahy dělat věci jinak. A právě to je možná ta největší inspirace, kterou jsem si z Ósaky odvezla.
Autor článku: Martina Volná